PREZIDENTSKÁ STANDARTA nebo TRENÝRKY

Bohužel jsem už starší pán. To se nepozná podle vzhledu, ani podle jistého druhu skepticismu, který je starším lidem blíže než těm později narozeným. Stále častěji se dívám do minulosti, a podle toho se to pozná. Prožil jsem události, které většina dnes žijících už nepoznala, a to mi dává jistou možnost hodnotit. Kniha, která by se o tom dala napsat, by čítala na tisíce stran. Na to už mi nezbývá dost odvahy, ani dost sil, ba ani času. Proto budu velmi stručný: I když jsem se narodil na samém prahu války, a sám jsem se stal už ve svých čtrnácti letech vojákem z povolání, myšlenka na to, že by mělo dojít k válce další, mi nahání hrůzu. Nechci se jí dožít. Na vině je lidská hloupost provázená nedostatkem vzdělání, neboť hloupý národ se nedokáže poučit ze svých vlastních dějin, nedokáže se ubránit. Do svého čela si vybírá lidi hloupé, protože na druhé straně nedokáže pochopit, že sebelepší vzdělání není klíčem k moudrosti, jenom jeho předpokladem. Proto ten, kdo vysloví tezi o moudrém člověku, ovládajícím patnáct jazyků (aniž by sám ovládal slovem i písmem alespoň polovinu), že "dobrý komunista je mrtvý komunista", je obyčejný blb, s prominutím. Kdo je pro výstavbu cizích vojenských základen na našem území (a tím i pro další faktickou okupaci), a jedním dechem odsuzuje tu "okupaci" minulou, totiž ruskou, je stejný blb jako ten předešlý. Okupace je totiž okupace, na tom nelze nic změnit. A přece: Díky naší již dávno minulé orientaci na slovanské Rusko jsem prožil šťastné dětství a šťastný život v míru. Nepotřeboval jsem k tomu ani počítače, notebooky, tablety a kdo ví co ještě, ale měl jsem kolem sebe plno dobrých lidí a díky tomu jsem se dokázal i s těmi méně dobrými nějak vypořádat. Když se objevila první televize, byl jsem už dospělý. Poctivě jsem pracoval, vážil jsem si výsledků vlastní práce, staral jsem se o vlastní rodinu a její prospěch, na nikoho jsem neházel dlažební kostky a nestříkal spreji po výkladem obchodů. Proto mě nikdo nepronásledoval a bez obav jsem se za měsíčných nocí procházel po parku nebo setmělém nábřeží. To všechno je už velmi dávná minulost. Škoda. Veliká škoda. Vím, kdy se to změnilo. Od toho dne je vlastenci opovrhováno a vlastizrádci jsou velebeni. Vlast, národ, Čechy, Morava a Slezsko, standarta prezidenta republiky (ta nemá cenu ani červených trenýrek) jsou pro mnohé Evropany a Euroevropany prázdnými pojmy. Ano, vím, kdy se to změnilo, kdo se na tom podílel a podílí. Vy to víte také. Snad na to v rozhodných chvílích nezapomenete.

Zdroj:Facebook