Na Šternbersku viděli šakala. Zřejmě se u nás usadí, míní odborníci

Podle všeho to taky liška byla. Klidně to ale mohl být šakal.

Tyto psovité šelmy totiž byly pozorovány i na Olomoucku. Zatím jen migrující kusy.

Podle odborníků však nepotrvá dlouho a na území České republiky bude stálá populace.

„Zmátl mě ten hlas, protože liška štěká a tohle bylo štěkání s vytím dohromady. Myslivec, kterého jsem se ptal, říkal, že lišky zrovna mají dobu páření a proto vydávají takový zvuk," popisoval čtenář, který o zážitku a možném výskytu šakala obecného na Olomoucku napsal Olomouckému deníku.

Nebyl by však prvním, kdo viděl tuto psovitou šelmu na území Olomoucka.

Vloni v srpnu přeběhl šakalí pár přes cestu Miroslavu Klukovi, když jel po silnici nedaleko Těšíkova.

„Viděl jsem je na vzdálenost 50 metrů. Pod Těšíkovem. Přecházeli cestu vedoucí od Lipiny. Bylo to k večeru, ale tehdy byla výborná viditelnost. Rozhodně to byli šakali. Jsou rozpoznatelní od lišek, našlapují trochu jinak. Bohužel jsem je nevyfotil," popisoval pracovník odboru životního prostředí šternberského městského úřadu, který má na starosti lesy a myslivost.

Byl zřejmě jediný, kdo vloni na Šternbersku spatřil a poznal tyto šelmy, které žijí poměrně skrytě a aktivní jsou zejména po setmění.

„Zřejmě jen přecházeli přes Olomoucko. Další zprávy o nich vloni nebyly," potvrdil Miroslav Kluka.

Ani stopy. Na konci léta však bylo takové sucho, že půda praskala, takže najít specifické otisky psích tlap bylo nemožné.

V zimě ve sněhu by lidé mohli narazit na stopu šakala. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou srostlá bříška dvou středních prstů na končetinách – u lišky (vpravo) jsou oddělena. Foto: VM Považská Bystrica

Migrace se zřejmě změní v trvalou populaci

Podle Jiřího Zbořila, předsedy ekologické komise Českomoravské myslivecké jednoty, je výskyt šakala na území České republiky stále častější.

„Na Olomoucku zatím výskyt evidován nemáme, ale dá se to očekávat," sdělil Zbořil, který je také jednatelem olomouckéhomysliveckého spolku.

Zatím se podle něj nedá hovořit o stálé populaci na území ČR.

„Migrace probíhá, tu a tam se jedinci vyskytnou. V nebližších letech však můžeme očekávat trvalou populaci. Rozšiřují svůj areál a tady mají velmi dobré podmínky," sdělil Jiří Zbořil.

Jí hlodavce a mívá až 8 mláďat

Hlavním zdrojem potravy šakalů jsou drobní hlodavci. Nebezpečí jim hrozí pouze od člověka.

„Přirozeného nepřítele tady nemají. Orel skalní je tu zřídka, ulovit jej může výr velký, naše největší sova, ale jen mládě," zamyslel se nad predátory, kteří by mohli ohrožovat tuzemskou populaci této psovité šelmy.

Jde o šelmu s noční aktivitou, která žije v páru a samice rodí velký počet mláďat – až osm.

„Je poměrně skrytý a plachý, takže spatřit šakala lze velmi těžko," uvedl myslivec-ekolog.

„Jedině pomocí fotopastí. Populace je však zatím tak malá, že šance jej zahlédnout, je skutečně nízká," dodal s tím, že zvíře na Moravu  migruje z jihovýchodu Evropy.

Podle Jiřího Šafáře z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR byl šakal omylem uloven v roce 2014 na Novojičínsku. Střelec si šelmu spletl s jiným zvířetem.

„Z Olomoucka máme hodnověrné pozorování dvou zvířat z loňského roku na Šternbersku," potvrdil výskyt šakala na Těšíkovsku.

„Šakaly není snadné vidět, je to o náhodě. Pokud by jej někdo viděl, nebo jeho stopu, byli bychom rádi, pokud by nám údaje poskytl," sdělil Jiří Šafář z olomoucké pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Výskyt šakala obecného na Moravě

Rok    Lokalita

2004   opakovaná pozorování lesníků a myslivců na Tvrdonicku (okres Břeclav) a pozorování samice s mláďaty u Bulhar (okres Břeclav)
2005   opakovaná pozorování lesníků a myslivců na Valticku (okres Břeclav)

2010   opakovaná pozorování lesníků a myslivců na Valticku (okres Břeclav), pozorování lesníků a myslivců v oblasti lokality „Lednické louky" (okres Břeclav); pozorování dvou jedinců u dálnice D1 – sjezd na Kojetín (okres Přerov),
2006   nález uhynulého samce poblíž Podolí (okres Uherské Hradiště); je prvním dokladovaným výskytem šakala obecného v České republice
2010   nález uhynulého samce mezi katastry obcí Klobouky u Brna a Morkůvky (okres Břeclav) Zdroj: www.myslivost.cz

Rozlišovací znaky mezi šakalem a liškou

Šakal připomíná spíše vlka než lišku. Postava je zřetelně kratší, končetiny naopak v porovnání s liškou delší. Stejně tak tvarem hlavy zepředu připomíná vlka, ne lišku. Zásadním rozlišovacím znakem je délka oháňky, která je u šakala výrazně kratší vzhledem k tělu než u lišky. Odlišné je zbarvení hřbetu, na němž je tmavý pruh. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou srostlá bříška dvou středních prstů na končetinách – u lišky jsou odděleny.