Caesar na krok od moravské metropole

Centurion Gaius Markchus byl ze staré římské rodiny. Jeden z jeho předků padl ve Varově výpravě proti Germánům v bitvě v Teuburském lese, druhý se zúčastnil tažení proti markomanskému králi Marobudovi do kotliny Bohemia později řečené Česká tedy území pozdějších Čech. Ten dopadl lépe, protože ke střetnutí nakonec nedošlo. Další jen o málo později, za časů císaře Tiberia, se údajně zúčastnil v Jeruzalémě popravy Ježíše Krista..

Momentálně působil Gaius Markchus severně od hranice Vindobony, Jeden čas pobýval ve vojenském táboře, při drobném bílém pohoří připomínajícím spícího draka a pil víno z tamějších římských vinohradů. (Na Pálavě se našly při vykopávkách římské vinařské nože)

Posléze jej přeložili ještě severněji, sbíhaly se tu dvě řeky přitékající z vrchoviny někde na západě, dělící tento kraj od někdejšího království germánských Markomanů a jejich vládce Marobuda. Zde na místě tábora, již končily roviny a přecházely v zalesněné kopce. Hranice říše měly být nyní zde na březích řeky. Byl to ústup od daleko severněji položeného, již zrušeného tábora, i ta řeka tam byla podstatně větší, klidná, rozvážná jako místní lid. I jméno tohoto toku jako by naznačovalo uvážlivost a rozvahu, byla v jejich jazyce „umoraná“, unavená, klidná. Je fakt, že tento lid si někteří římští senátoři, zvláště ti co nikdy neopustili Itálii, pletli se zmíněnými sousedními Markomany. I zde bude stát jednou rozlehlá metropole soupeřící o titul hlavního města. Tam na severu se vzpomínka na pobyt legií vryla do paměti jako pověst o založení Olomouce Caesarem.

Ale vraťme se zpět k vojenskému táboru střežícímu brod na řece a dělícímu obyvatele země na ty uvnitř římské říše a na ty vně, i když toto nebyla opravdová hranice, ta byla ve Vindoboně (Vídni).

Jednou z rutinních úkonů byla hlídková cesta, kdy se se skupinkou legionářů vystoupal na sráz vysoko nad břehem Svratky na vyhlídku již tehdy nazývanou Červený kopec. Byl tu krásný výhled na území, jež se teprve chystalo stát se metropolí. Za říčními meandry se rozprostírala rovina stoupající do dvou kopců, ten třetí byl zastíněn. Ale pro místní pohany měly všechny tři svůj význam, vystavěli zde svatyně svým bohům, bylas to jejich posvátná návrší. Dole u řeky byla malá bezvýznamná rybářská osada. Občas rybáři prodávali své ryby i na římském brodě, u nějž legie hlídkovala.

Ale skutečná sídla zdejších obyvatel byla o něco severněji, tam co přitékal levostranný přítok řeky sycený i vodou z podzemních jeskyní a prostor, tajemných jako zdejší lid, který se měl po staletí vynořovat právě jako podzemní říčka Punkva.

Pokračování příště