Vřed "Republika Kosovo": Budou Srbové nakonec zlomeni? Krvavá silniční daň za evropskou jízdu. Bandité budují armádu. Mrkev před nosem osla. Integrací k likvidaci? Členství je (naštěstí?) v nedohlednu

BORIS DŽERELIJEVSKIJ sleduje vytrvalou a dle všeho úspěšnou (navzdory siláckým slovům nového srbského prezidenta) snahu EU zlomit odpor statečného Srbska ve skandální otázce ukradeného Kosova.

Po setkání s asistentem ministra zahraničí USA Wessem Mitchellem v Bělehradě oznámil srbský prezident Aleksandar Vučić, že kosovská otázka je překážkou vstupu Srbska do Evropy, a proto je země připravena projednat možné kompromisy.

„Srbsko, bez ohledu na to, jak malé a nevýznamné je pro velmoci, může souhlasit s kompromisním řešením, ale nemůže přijmout ponížení vlastního národa a sebevraždu svého vlastního státu,“ řekl pateticky Vučić.

Přitom představa o tom, co pro srbského prezidenta znamená ponížení, je velmi zvláštní. Začal Američanům srdečně děkovat ... za podporu pokračujících jednání mezi Bělehradem a Prištinou pod záštitou Bruselu. A také za projev „trpělivosti“, s níž si vyslechli postoj Srbů, a to i přes to, že se liší od postoje Prištiny.

Na pozadí toho, že Mitchell přijel do Bělehradu z Kosova, kde oznámil, že se kosovské bezpečnostní síly budou transformovat na „Armádu Republiky Kosovo“ a nikdo nemá právo vznést proti tomu námitky, zní Vučićova slova o nepřijatelnosti smířit se s ponižováním poněkud falešně.

Pokrytecké kompromisy

Připomeňme, že Bělehrad a srbská strana „Srbský seznam“ v Kosovu vystupují, nebo spíše vystupovaly, proti takové transformaci ozbrojených složek kosovských separatistů. Zástupci USA dříve uvedli, že otázka vytvoření armády „Republiky Kosovo“ může být vyřešena pouze se souhlasem všech etnických menšin v regionu. Zástupce ministerstva zahraničí USA nyní popírá dřívější záruky a hlava Srbska mu za to děkuje!

Wess Mitchell nato potvrdil, že USA podporují pokračování dialogu mezi Bělehradem a Prištinou. „Chceme, aby bylo nalezeno komplexní řešení pro Kosovo. Chápu to tak, že je to cíl „vnitřního dialogu“ iniciovaného prezidentem Vučićem. Jsme připraveni naslouchat a pomáhat,“ řekl Mitchell a jasně uvedl, že „komplexní řešení pro Kosovo“ očekává od Bělehradu.

Aby bylo jasno, „vnitřní dialog“ s Vučićem není nic jiného, než příprava srbské společnosti na odevzdání Kosova. V takovém případě by se podle prezidenta země „Srbsku otevřely všechny cesty politické spolupráce a ekonomické prosperity.Především brána do Evropské unie. V opačném budeme prodlužovat konflikt, jehož smysl nechápeme.“

Zrada na vlastním národě?

Nyní k oněm kompromisům: Nejde o kompromisy, ale o jednostranný (ze strany Srbska) ústupek a úplné odstoupení od vlastních pozic.

Což ve skutečnosti přiznává i Vučić. „Pokud by chtěli splnit svoji část dohod, udělali by to do pěti let od jejich podpisu, ale oni nehnuli ani prstem. Jsem si jistý, že nemají v úmyslu cokoliv udělat, protože k tomu obdrželi tichý souhlas větší části mezinárodního společenství,“ uvedl srbský vůdce ohledně chování Prištiny.

Zato srbské vedení stáhlo z Kosova policii, soudy, civilní obranu, všechny státní orgány, což znamená, že souhlasilo s narušením suverenity a územní celistvosti Srbska, a dopustilo se tak velezrady.

Vučić dává jasně najevo Srbům (ačkoli to přímo neřekne), že odevzdání Kosova je nezbytná cena za nastoupení evropské cesty. Nakolik je tato „silniční daň“ za evropskou jízdu přijatelná, samozřejmě musejí posoudit samotní Srbové.

Existuje však pádný důvod domnívat se, že tato „evropská cesta“ Srbů nikam nepovede.

V lednu 2018 řekl agentuře Reuters evropský komisař Johannes Hahn, odpovědný za žádosti o členství v Evropské unii, že Srbsko a Černá hora by se mohly stát plnohodnotnými členy EU v roce 2025. „Pro Srbsko a Černou Horu jsme stanovili rok 2025 jako orientační datum, což se jeví jako realistický a zároveň velmi ambiciózní cíl,“ uvedl evropský úředník.

Pouhá vějička pro hlupáky

Nicméně odborníci jeho „optimismus“ nesdílejí a věří, že šance pro země západního Balkánu jsou zanedbatelné. Politici EU ztratili zájem o nové přistupující členy Unie poté, co čelí narůstajícímu euroskepticismu, krizi eurozóny po celé období let 2009-2013 a hlasování o Brexitu ve Velké Británii.

Například list Le Monde přemítající o perspektivě šesti balkánských kandidátů na evropskou integraci uvedl, že pokud Srbsko, Černá Hora, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Albánie a neuznané Kosovo dosáhnou ekonomického růstu 6 % ročně, budou schopni se pouze přiblížit k průměrným ukazatelům EU do roku 2030. Ale nebudou-li schopny dosáhnout takového růstu, pravděpodobnost, že se v první polovině tohoto století připojí k Evropské unii, bude klesat k nule.

Kromě toho země staré Evropy považují západní Balkán za zdroj kriminality a nelegální imigrace. Především se to týká Albánie a Kosova, jež přivedly do Evropy islámský extremismus a málem si v ní monopolizovaly obchod s drogami a s nezákonnou prostitucí.

Přitom Brusel požaduje za právo těchto zemí registrovat se jako kandidáti na členství v EU, aby splnily řadu požadavků, a to mimořádně nepříjemných a zatěžujících.

Kromě odevzdání Kosova by Srbsko mělo poskytnout své území migrantům z Maghrebu a Blízkého východu. Podobně jako kdysi srbskou provincii obsadili Albánci.