Moravská markraběnka Marie Terezie a Olomouc

 Právě dnes uplynulo 300 let od narození Marie Terezie. Habsburské monarchii vládla 40 let a v celé historii Moravy byla jedinou její markraběnkou.  Marii Terezii nazývali císařovnou, ač jí tento titul nepříslušel. Císařem byl její manžel František Štěpán z rodu Lotrinského (od roku 1765 pak její syn Josef II.), ona tedy mohla být nanejvýš „paní čísařovou“. Ale byla, zase na rozdíl od svého císařského manžela, korunovanou královnou uherskou, českou, dalmatskou, chorvatskou, arcikněžnou rakouskou, kněžnou lucemburskou, slezskou etc., etc., a také ovšem markraběnkou moravskou.

 Tedy i bez císařské koruny byla v letech svého panování 1740 –1780 nejvyšší státní představitelkou i pro obyvatele královského hlavního města Olomouce. Její nesmírná popularita však v Olomouci nepramenila (pouze) z tohoto vysokého společenského postavení.

Svou Mütterchen-matičku Marii Terezii však Olomoučané milovali proto, že se s ní „osobně“ znali. Při dvou jejích návštěvách si na ni mohli takřka sáhnout. Do Olomouce přivedl Marii Terezii především její mimořádný zájem o armádu.

Poprvé se Marie Terezie s manželem zastavila v Olomouci na tři dny, od 17. do 20. června 1748. Asi se zajímala, jak se plní její šest let staré nařízení o přestavbě města na velkou moderní pevnost, jenže v létě roku 1748 mohly být k vidění jen rozsáhlé zemní práce; se stavbami pevnostních valů s bastiony se teprve začínalo. Ale i tak byl zájem panovnice věnován především vojenským záležitostem, v tomto případě návštěvě polních ležení ruských vojsk vyslaných carevnou Alžbětou na pomoc ohrožené říši.

Císařskému páru se dostalo nejvyšších vojenských poct v ruském táboře u Olšan a další den v polích u Chválkovic. Nadšené uvítání však své královně připravili také obyvatelé Olomouce, když kočár – s císařem vpravo a Marií Terezií vlevo – projížděl od Kateřinské brány městem. Rádi se však přidali i venkované: již před vjezdem do města na Nových Sadech, později v Pavlovičkách, Chválkovicích i jinde. Hanáci z Olšan provázeli s hudbou na čtyřech selských vozech průvod vzácných hostí ze své obce celým městem až na Klášterní Hradisko, kde hosté našli dočasný domov. Tam byli 18. června večer přítomni také představení hanácké opery, kterou na počest císařského páru složil cisterciácký mnich z Velehradu Alanus. Marii Terezii s manželem a dalšími vysokými činiteli přivítali o den později také premonstráti z Hradiska spolu s davy věřících na Svatém Kopečku, kam si hosté odskočili při návštěvě ruského ležení u Chválkovic.

Druhá návštěva milované královny-císařovny byla stručnější. Došlo k ní po šesti letech za její delší okružní cesty rakouskými zeměmi, Čechami a Moravou 9. září 1754. Zase se schylovalo k válce, kterou pak proti Rakousku po sedm let vedl Friedrich II., a Marii Terezii zajímalo, jak je její říše na ni připravena. V Olomouci si tedy mohla jistě s uspokojením prohlédnout již dokončenou mocnou pevnost, do které vjela novou branou vystavěnou po způsobu triumfálních oblouků známých už z dávných časů Říše římské. Od té doby se bráně říká „Terezská“, stejně jak byla nazvána ulice vedoucí odtud k radnici, dnešní Pavelčákova. Zúčastnila se však také slavnostního vysvěcení právě dokončené olomoucké pýchy – Sloupu Nejsvětější trojice – o čemž do dnešních dnů podává svědectví mramorová pamětní deska nad vchodem do vnitřní kapličky. Že byla Marie Terezie se svým manželem i tentokrát v Olomouci uvítána s nesmírným nadšením, není třeba pochybovat. Dokonce se dá věřit, že se její popularita znovu zvýšila.

Ale daleko vyšší hodnoty dosáhla ještě později, ač už její cesty do Olomouce nikdy nevedly. Když jí 4. července 1758 rychlé poselstvo ve Vídni sdělilo, že se před dvěma dny pevnost Olomouc ubránila pruskému vetřelci, neznala její radost mezí. Na místě povýšila všechny své statečné generály, šestnáct členů městské rady olomoucké povýšila na šlechtice a věrnému městu zvláštním privilegiem polepšila na věčné časy jeho znak štítkem s iniciálami F.M.T. (Franciscus – Maria Theresia) na prsou tradiční šachované orlice.

Rozhodla také uhradit měšťanům více než 25 tisíc zlatých za škody způsobené nepřátelským obléháním a zvláštním ustanovením nařídila vyplácet Olomoučanům ze státní pokladny 800 zlatých při každoročních oslavách se střeleckým zápolením měšťanského ozbrojeného sboru vždy první neděli po 2. červenci. Olomoučané tuto přízeň spláceli nejen názvem ulice (později i náměstí před Terezskou bránou), ale také třeba portrétem, který Jan Kryštof Handke vytvořil již v roce 1747 na nejčestnějším místě proslulého radničního orloje. Je sice pravda, že při obnově této olomoucké památkové výjimečnosti v letech 1810-1811 zde Marii Terezii nahradil portrét jejího vnuka císaře Františka I., ale za další rekonstrukce před rokem 1898 vymaloval vídeňský malíř Bitterlich na přání městské rady na stejné místo opět podobu již dávno zesnulé panovnice, v Olomouci však stále vděčně vzpomínané patronky Marie Terezie.

Když pak po státním převratu v roce 1918 zvítězil český živel, snaha odčinit „národní pokoření pod třistaletou vládou Habsburků“ postihla i dávný kult Marie Terezie. Ještě dříve, než k tomu vyzýval dokonce zákon, byl už v roce 1918 odstraněn štítek s iniciálami F.M.T. z městského znaku a Terezská ulice dostala název Havlíčkova. V roce 1925 malíř Jano Köhler nahradil také císařovnin portrét na znovu opravovaném orloji alegorickou postavou ženy v hermelínovém plášti a s markraběcí korunou na hlavě – symbolem Moravy.

A „císařské hody“ o první červencové neděli se slavily naposled, už když vypukla I. světová válka. Na památku nám zůstala jen Terezská brána.

zdroj:moravskynarod.cz