Moravská Dyje promluvila

Moji milí Hornopodyjané, bdím, či sním? Co se děje? Co se stalo? Nestačím se divit! Běh času pro mne neznamená nic. Pamatuji to, co lidé do svých nejstarších knih zapsat nemohli, v paměti mám první osadníky, kteří podél mých břehů zakládali své osady, včetně té, která vznikla při brodu mého toku a dostala jméno Dačice. Na tu jsem věru pyšná, neboť jako jediná z vůle zdejšího lidu vyrostla v město. Ti lidé byli hrdí na svou zemi, na svou Moravu. Bylo přirozeností a nepsaným zákonem, že generace na generaci přejímala po dlouhá staletí tento prostý, ale tak silný lidský cit – zemský patriotismus. Pamatuji i všechny jejich vládce – císaře i krále.

Bdím, či sním? Já, čistokrevná Moravanka, prý protékám jižními Čechami! A mé prameny se prý nacházejí v územním útvaru zvaném Vysočina! Kam zmizela Moravská země? Kde jsou mí hrdí Moravané? A moje pýcha, západomoravské město, které stejně jako já mělo Moravu ve svém názvu, je z podivných důvodů městem jihočeským? Kdo za tím stojí, kdo se neštítí takového zničujícího útoku na tradice lidu tohoto kraje? Co na to dačičtí konšelé?

Jsem moravskou řekou, odvádím tedy všechny vody svých drobných přítoků západní Moravy, které předávám své velké sestře – řece Moravě. Nikdy mě ani v tom nejvyprahlejším snu nenapadlo, že bych odebírala vodu řekám v české kotlině. Co by tomu asi říkala jihočeská Nežárka či Lužnice? O Vltavě ani nemluvím. Hnaly by mě společně zpět přes hraniční kopce do povodí Moravy, přesně tam, kam patřím!

Králové, císaři a markrabata už nejsou, zbyli jejich šašci… A když se mocenskými činiteli stanou právě tito dávno nesměšní a nevtipní šašci, lhostejno jestli totalitní nebo v pláštíku demokracie, nemůže být výsledkem jejich činnosti nic jiného než nejapné šaškárny a absurdity. V konečném důsledku pak státní útvar Absurdistán. To vše samozřejmě s pomocí jejich přeochotných zástupců, tedy šašků šašků a snaživých podšašků.

Vím, mnoha generacím byla již od dětství vštěpována lež. Důsledky se musely projevit… Občanům bylo a je sdělováno jen to, co podle názoru vládnoucích šašků lidé „potřebují“ vědět. A hned tu máte jižní Čechy na území Moravy. A Dačice? Kdo dnes ví, že v době vzniku okresů byly vedle Znojma, Třebíče a Jihlavy nejdůležitějším administrativním centrem jihozápadní Moravy? A čím jsou dnes? A čím mají být v rámci Jihočeského kraje v budoucnosti? To vám vládnoucí šašci i šašci šašků neprozradí a podšašci nepopíší.

Nejsem žádný veletok, jiná ani nebudu, ale mé klidné, tiché vody budou údolíčky jihozápadní a jižní Moravy plynout dál ke svému cíli.

A až na mých březích zavládne alespoň špetka rozumu, pak ochotně odplavím i tu nadbytečnou lidskou hloupost.

Jiří Albrecht, Dačice, moravský spisovatel a výtvarník 

zdroj:moravskynarod.cz