Je na vině euro, nebo korporace? A není to jedno?

Měnová jednota Evropské unie by měla být zárukou finanční stability států. Alespoň podle propagandy, která euro doprovází. Centrálně řízená měna, silná, neotřesitelná, protože za ní stojí takové ekonomiky, jako je Německo, Francie.

Ale věci jsou jinak, než jak je předkládáno. Řecko krachuje. Itálie krachuje. Španělsko je prakticky před občanskou válkou.

Server iDnes přinesl informace z chudobou trýzněné Itálie. Za posledních deset let se v Itálii třikrát zvýšil počet lidí žijících v bídě. V bídě tak nyní žije 5 % Italů. Na hranici chudoby, tedy v nedostatku, žije 29 % Italů. V článku jsou informace o tom, kterak rodiny závisí na důchodech seniorů, kterak sedmdesátiletá stařena s Alzheimerem táhne ze svého důchodu, ač o tom nemá páru, i svého syna a vnuka, kterak se matka s dvěma dětmi musela přestěhovat do squatu a následně pod stan v podloubí. Píše i o tom, že podobně žijí tisíce a tisíce dalších Italů. Itálie, společně s Řeckem, a částečně Španělskem, se tak nemohou vybabrat z finanční krize roku 2008. Řecko je pod diktátem nesplatitelných dluhů, Španělsko permanentně před výbuchem mladých, kteří nemohou sehnat práci. Vzpomeňme na snahu Katalánska o odtržení. Spojité nádoby.

Vykradený průmysl a obchod

Globalizace začala ve svém tažení proti svobodnému obchodování v devadesátých letech. A to nejen v postkomunistických zemích. V té době začaly korporace nabývat na síle, začaly skupovat majetek, podniky, začaly likvidovat konkurenci, prakticky po celém světě. Přestala studená válka, začala válka korporací (to neznamená, že to je válka mezi korporacemi, ale válka korporací proti zbytku světa). Malé a střední podniky začaly krachovat, protože v konkurenci s korporacemi neměly šanci. V článku iDnes si chudobou stižený bývalý obchodník spojil svůj krach se zavedením eura, nepřičetl k tomu ovšem likvidaci obchodu právě korporacemi. Euro tomu dalo jen další rozměr. Protože pro korporaci je samozřejmě mnohem snazší vydělávat a potápět konkurenci v rámci jedné měny.

Namísto toho, aby korporace musely platit superdaně, často už je státy uplácí tím, že nemusí platit daně žádné, nebo jen minimální. Proč je uplácí? Aby v jejich zemi vůbec působily a držely tak zaměstnanost na rozumné míře. Protože pokud by pro nepříznivé podmínky korporace ze státu odešla, nechá po sobě spálenou zem. Bez zaměstnání, bez náhrady, protože maloobchod a malovýroba už dávno vzaly za své. Neprocinkali jsme se tak ke svobodě, ale k jinému druhu otroctví, které rozdělilo společnost na bohaté a chudé. Přičemž si můžeme být dokonale jistí, že drtivá většina těch bohatých je v případě naší republiky někde hodně daleko za hranicemi a neovládá češtinu. Zbylo jen pár drobků, které vyzobal Babiš, Kellner, Bakala a podobní. Přičemž si všimněme, že drtivá většina našich bohatých je úzce přisátá k cecku, který nabízí stát, případně pak Evropská unie.

Společná měna

Hodnota měny reaguje na zdraví ekonomiky. To znamená – co se v systému vydělá, to se v systému utratí. Koloběh peněz. V našem případě je ekonomika z 80 % závislá na importu a exportu. Jsme potravinově nesoběstační, nevlastníme v republice prakticky nic jiného, než dluhy a redakci Mateřídoušky, naše ekonomika tak běží dokonale na zahraničních podnicích. Většina zisků utíká za hranice. Itálie byla ve vyšší ekonomické kondici než naše. Po přijetí eura se to začalo skládat. Protože samotné euro je měna nejbohatšího státu EU, tedy Německa. Po přijetí eura začala Itálie násilně srovnávat a vyrovnávat stabilitu vlastní ekonomické síly se sílou Německa. A nutně jí to zlámalo nohy. Stejně tak to láme nohy Řecku a Španělsku.

Přijetí eura by pro nás tedy mohlo být smrtelné. Jako ekonomika jsme jinde než Německo. Německo nasává zahraniční výdělky, my necháváme většinu výdělku vysávat. Takže Německo odsává, a odsává mimojiné i od nás ve velmi štědrých sumách. Německo tak posiluje svou ekonomiku tím, že my ji máme oslabenou, nesamostatnou. Německo euro potřebuje, nás by potápělo a ještě více svazovalo s Německem. Stali bychom se tak další spolkovou republikou už se vším všudy. Teď se ještě trochu můžeme tvářit jako soběstačná republika. Ač jí nejsme ale ani co by se za nehet. Projekt eura tak podle mého závěru nahrává dokonale konceptu korporací. Nikoliv občanů Evropské unie.

Poznámka:

Přechod Slovenska na Euro byl z počátku bolestný a přinesl lehké zdražení. Ale v součassné době je na tom Slovensko velice slušně. Mzdy nemaji nižší něž jsou u nás. Často je to obráceně. Takže Euro jako takové Slovákům spíš pomohlo...

Zdroj: KrajskéListy.cz

Převzato z: krize15.cz/zpravy/clanek/je-na-vine-euro-nebo-korporace-a-neni-to-jedno